Mechy jsou výtrusné rostliny bez květů. Patří mezi nejstarší žijící rostliny a mohou žít několik tisíc let. Jsou většinou jen pár centimetrů vysocí a velmi soutěživí. Mechy jsou skutečné průkopnické rostliny. V Německu je kolem 1100 druhů mechů, ale bohužel trend upadá. Intenzivní zemědělské využívání je zodpovědné za úbytek mnoha druhů. 17 pěkných druhů mechu představuje následující článek.
Původní druhy mechu
Jako průkopnické rostliny si mechy dokážou podmanit i extrémní polohy a přispět tak ke kolonizaci nových biotopů. Některé původní druhy přežívají sucho a mohou provádět fotosyntézu i při slabém osvětlení a chladu. Jiné jsou naopak perfektními zásobárnami vody pro vlhké klima v lese. Kromě toho působí jako ukazatelé rostliny a bioindikátory jako oni citlivé na změny prostředí reagovat. Vodu a živiny nepřijímají kořeny, ale svým povrchem. V důsledku toho jsou přímo vystaveny znečišťujícím látkám. I když je jejich vůle přežít velmi silná, mnoha původním druhům již hrozí vyhynutí. Zhruba se dělí na parožnatky, játrovky a opadavé mechy.
Hornworts
Zoborožce (Anthocerotophyta) jsou nízké rostliny s přisedlými, rohovitými výtrusnými tobolkami. Jsou citlivé na mráz, takže vývoj původních druhů silně závisí na ročním období. Klíčení a růst probíhá v létě a na podzim. V Německu se vyskytují jen výjimečně a jen v malém množství, zejména v lese nebo na okrajích rybníků.
Odrůdy s A
Mech polní (Anthoceros agrestis)
- Pionýrský druh, který obývá otevřená prostranství
- Mechu se daří především na strništích
- usazuje se také na nerovných loukách a na dně rybníků
- zvláště dobrý na vlhkých, hlinitých až jílovitých podkladech chudých na vápno
- Tvoří vegetační tělesa ve tvaru růžice (thalli)
- světle až světle zelené a mnohobuněčné
- nedělí se ani na osu výhonu, ani na kořen a listy
- Výtrusy jsou ve zralosti černé
Zdroj: BerndH, Anthoceros agrestis 060910d, plodina z Plantopedia.de, CC BY-SA 3.0
spropitné: Tento rohový mech se obvykle vyskytuje krátce po poruchách, jako jsou požáry nebo období sucha.
Anthoceros neesii
I tomuto původnímu mechu hrozí vyhynutí. Nachází se pouze v několika málo a velmi malých, prostorově oddělených oblastech. V celém Německu je tomu tak pouze na 15 místech v Hesensku. Tam roste na hlinitých strništích. Vegetační těla jsou masitá a žlutozelená. Mají průměr pouhých 0,3-0,4 milimetrů.
Odrůdy od G-K
Mech žlutý (Phaeoceros laevis subsp. carolinianus)
Jméno tohoto mechu dávají tobolky výtrusných rohovin, které se při zrání otevírají. Na rozdíl od rohoviny rolní jsou zralé výtrusy žluté. Rostliny samy tvoří malé ploché, tmavě zelené růžice o průměru jeden až dva centimetry. Vyskytují se především na nízkovápenných, hlinito-písčitých strništích a úhorech. Mech žlutý přezimuje ve formě výtrusů. Přes své široké rozšíření je tento druh mechu jedním z ohrožené druhy.
Zdroj: BerndH, Phaeoceros carolinianus 011112b, řez Katharina G., CC BY-SA 3.0
Orb horn mech (Notothylas orbicularis)
- v Evropě pouze na několika místech v Německu a Rakousku
- obvykle na obilných polích, spíše výjimečně na kukuřičných a řepkových polích
- usazuje se na hlinitých až jílovitých půdách
- se vyskytuje na konci léta a na podzim
- krátkověký rohový mech
- závislý na dostatečném zásobování vodou (déšť).
- jednotlivé rostliny spíše nenápadné
- malé, ploché, rozetovité, o průměru 0,5-1,0 cm
spropitné: Polní mechy, mezi které patří i kulový roh, se daří pouze na neoraných polích. Pokud je pole již zoráno, mech nemůže tvořit zralé výtrusy.
játrovky
U játrovek (Marchantiophyta) se rozlišují laločnaté a listnaté odrůdy. Tyto druhy mechu nemají kořeny a preferují osamělejší lokality s menší konkurencí jiných rostlin. Čím vlhčí lokalita, tím větší populace. V závislosti na typu a umístění mohou být poměrně velké. Oproti parožnatcům jsou rozšířenější původní jaterníky, některým druhům však hrozí vyhynutí.
Játrovky od B - H
játrovka fontánová (Marchantia polymorpha)
- nejběžnější jaterník
- rozšířený v Německu
- s jednoduše strukturovaným stélkem
- páskovité na rozdíl od listnatých odrůd
- až deset centimetrů dlouhé
- nerozdělené na stonky nebo letáky
- nereaguje na těžké kovy ani znečištěné ovzduší
- zelené, masité listy a malé plodové pohárky nahoře
- Mech roste podél potoků
- obývá vlhké louky, kořeny, skály, ale i cesty a dlažební spáry
spropitné: Játrovek fontánový ke svému prospívání většinou nepotřebuje žádné speciální půdní a světelné podmínky.
Hvězdnice hvězdoplodá (Riccia sorocarpa)
Tento játrovek obecný je jednoletá, ale spíše nenápadná rostlina růžicovitého tvaru. Objevují se na podzim. Jeho světle zelené stélkové větve jsou rozeklané, se zářezem probíhajícím po celé jejich délce. Na spodní straně sedí bezbarvé, vzácně červené břišní šupiny. Daří se mu na hlinitopísčitých polích, úhoru, na bahnitých březích vod a na zahradních cestách.
Zdroj: Schokoanna, Riccia sorocarpa 120109, plodina z Plantopedia.de, CC BY-SA 3.0
Odrůdy od V - Z
Různolistý hřebenový mech (Lophocolea heterophylla)
Tento do značné míry bezkonkurenční pionýrský mech je běžnějším a rozšířenějším druhem mechu. Vyvíjejí ploché, rozsáhlé, nažloutlé až trávově zelené pokryvy. Dělí se na malé jednotlivé listy a stonky. Jsou pouze volně větvené nebo nejsou větvené vůbec. Příčka je dlouhá až tři centimetry. Ve špičkách listů se někdy tvoří plodová tělíska. Tento jaterník obývá čerstvé i odumřelé dřevo listnatých i jehličnatých stromů, humózní půdy v lese i horniny a silikáty.
Zdroj: Bernd Haynold, Lophocolea heterophylla 200108, plodina z Plantopedia.de, CC BY-SA 3.0
spropitné: Různolistý hřebenový mech se často vyskytuje společně s georgosem (Tetraphis pellucida), listovým mechem.
Vlnitý rýčový mech (Scapania undulata)
- tvoří husté a někdy i velké trávníky
- světle až tmavě zelená, ojediněle i černá nebo červenohnědá
- Lodyha málo nebo nevětvená, vystoupavá až vzpřímená, až 10 cm vysoká
- malé letáky ve dvou řadách, téměř obdélníkové
- oválné spodní laloky asi dvakrát delší než široké
- pravoúhlé až oválné horní laloky výrazně menší
- oba ozubené směrem ke špičce nebo s hladkým okrajem
- roste na trvale vlhké nebo zaplavované půdě bez vápna
- na skalách i na potocích a vodopádech
Zdroj: BerndH, Scapania undulata 110812a, rotace a ořez z Plantopedia.de, CC BY-SA 3.0
Hřebenáč dvouzubý (Lophocolea bidentata)
- patří mezi játrovky listové
- velmi dobře snáší sucho
- nejlépe známý jako trávníkový plevel
- Mech zcela neškodný pro trávník
- rozšířené druhy mechů
- preferuje růst na vlhkých a stinných místech
- často na tlejícím dřevě
- obývá také náspy vzniklé pěstováním lesa
- Rostliny žlutavé až bělavě zelené, málo větvené
- dva až tři milimetry široké a až pět centimetrů dlouhé
- boční listy rozdělené do dvou dlouhých, špičatých trojúhelníkových laloků
- Listy mají zub na vnějším okraji, na spodní straně výhonků
Zdroj: HermannSchachner, Lophocolea bidentata (b, 144725-474718) 3624, plodina z Plantopedia.de, CC0 1.0
mechy
Odrůdy mechů (Bryophyta) jsou skutečnými všestrannými a přeživšími. Obývají širokou škálu biotopů a klimatických pásem, rostou na půdě, skále a dřevě. Tyto mechy mohou bránit erozi a mají pozitivní vliv na rovnováhu vody a živin. V Německu jsou mechy nejběžnějšími druhy mechu.
Mechy z B - G
Potoční krátkosrstý mech (Brachythecium rivulare)
Zástupcem je Bachův krátký truhlíkový mech. Pro svůj plazivý a stromovitý habitus vytváří volné, ale pevné, tři až deset centimetrů vysoké, žlutozelené až světle zelené trávníkové koberce. Z bezlistých stonků vycházejí listnaté, volně přiléhající sekundární stonky, které se rozvětvují do trsů. Mají až 2,5 mm dlouhé, trojúhelníkově vejčité lístky. Bach Kurzbüchsenmoos se obecně vyskytuje na tekoucí vodě, ale nejlépe na pramenných tocích.
Mech bílý (Leucobryum glaucum)
Bílý mech je známý především z řemeslného a dekoračního sektoru. Drobné rostlinky rostou víceméně do polokulovitého tvaru a tvoří vypouklé, světlé až modrozelené polštářky. Ve vlhkém počasí jsou modrozelené a za sucha téměř bílé, odtud název bílý mech. Ve volné přírodě se vyskytuje ve vlhkých oblastech, například v uzavřených smrkových lesích. Je to v Německu pod ochranou.
Zdroj: Aorg1961, Bielistka siwa 1, plodina z Plantopedia.de, CC BY-SA 4.0
Golden Maidenhair Moss (Polytrichum commune)
Polytrichum commune je trochu mimo. Protože s výškou růstu až půl metru se řadí mezi obry mezi původními druhy mechů. Jeho hvězdicovité listy a červenooranžové výtrusné tobolky, které sedí na dlouhých, načervenalých stopkách tobolek, z něj činí dekorativní poutač. Čtyřhranné tobolky mají žlutohnědý, zvonkovitý uzávěr. Zimní hlinitý mech roste na loukách, v lese a na vřesovištích.
Green Goblin Moss (Buxbaumia viridis)
Zelený goblin mech se vzhledem od ostatních mechů značně liší. Samčí část rostliny roste pod zemí. Nadzemní samičí část obsahující chlorofyl se skládá výhradně z oranžovohnědých, až 10 mm dlouhých stopek s tobolkami výtrusů. Roste přednostně ve stinných, trvale vlhkých jehličnatých lesích, kde se usazuje na shnilých pařezech stromů a plesnivějícím humusu.
Zdroj: Bernd Haynold, Buxbaumia viridis 20140416, vystřiženo z Plantopedia.de, CC BY-SA 3.0
Odrůdy P-S
Polštářový mech (Grimmia pulvinata)
- polokulovité, myší kůži, většinou ledově šedé polštářky
- Rostliny jsou ve skutečnosti modrozelené až tmavě zelené
- ledově šedý třpyt pokrývá čalounění jako závoj
- Zodpovědné, tzv. skleněné chlupy, které připomínají myší srst
- jednotlivé stonky bohatě větvené
- mechové tobolky sedící na dlouhých zakřivených stoncích
- roste na suchých kamenných zdech, střechách, betonu a asfaltu
Stříbrný hruškový mech (Bryum argenteum)
- obzvláště robustní a přizpůsobivé
- dobrá odolnost proti běhounu, bez problémů vydrží delší období sucha
- Rostliny stříbřité, červovité listy
- méně než palec vysoký
- Jako indikátorová rostlina indikuje vysokou úroveň přívodu dusíku
- proto velmi milující dusík
- Výskyt ve vnitřních městech, na dlažebních kostkách, dlažebních deskách a stěnách
- na různých místech půdy nebo v trhlinách v asfaltu
Věneček roztroušený (Rhytidiadelphus squarrosus)
Tento druh mechu je u hobby zahrádkářů spíše neoblíbený, protože raději roste v trávnících. Najdeme ho i na okrajích lesů a cest. Je to jeden z mála mechů, kterým se daří na živinami bohatých, ale chudých substrátech. Nažloutlé, světle nebo olivově zelené rostliny jsou silné, nepravidelně větvené a tvoří vystoupavé stonky. Dosahují výšky až deseti centimetrů. Řídce olistěné kmeny se špičkami, které jsou ohnuté daleko dozadu, nesou dlouhé špičaté listy.
Zdroj: HermannSchachner, Rhytidiadelphus squarrosus (a, 144729-474806) 5979, plodina z Plantopedia.de, CC0 1.0
rašelinový mech
V Německu existuje asi 35 druhů těchto mechů (sphagnum). Bez nich by nevznikla žádná vyvýšená rašeliniště, protože hrají klíčovou roli při jejich vzniku. Jednotlivé druhy se liší tvarem, barvou a větvením stonků a větví. Část rostlin pokrytá vodou odumírá, ale dále rostou směrem nahoru. Mrtvý rostlinný materiál se rozloží a nakonec se změní na rašelinu. Postupem času se vrstva rašeliny dostává výš a výš, až se vytvoří vyvýšené rašeliniště.
spropitné: Jednou z nejběžnějších a nejrozšířenějších odrůd rašeliníku je rašeliník úzkolistý Sphagnum angustifolium.