Skimmia (bot. Skimmia), původem z východní Asie, je oblíbenou okrasnou rostlinou v mnoha zahradách. Nejrozšířenějším druhem je Skimmia japonica, kterou lze volně najít v podrostu japonských horských lesů. Rostliny jsou oblíbené zejména pro své pěkné květy a nápadnou ovocnou výzdobu, ale Skimmia, která patří do čeledi rue (bot. Rutaceae), je mírně jedovatá. Pokud máte malé děti, zvolte raději jinou zahradní rostlinu.
Je skimmie jedovatá?
V podstatě jsou všechny části rostlin skimmie jedovatý. Pro děti jsou lákavé především jasně červené bobule, které od podzimu zdobí keře a jsou velmi oblíbené u ptactva. Ale i když kypré jednosemenné bobule zahradní ptáci dobře snášejí, neznamená to, že jsou pro člověka neškodné.
Všechny části skimmie obsahují mírně toxické alkaloidy, přičemž tyto části rostliny jsou zvláště postiženy:
- části dřevin: Skimmin
- Listy: Diktamin, Edulin, Platydosmin, Skimmianin a Sosolin
Bobule - botanicky jde o peckovinu - obsahují zejména jádro toxiny, a proto by se plody velikosti hrášku neměly polykat. Alkaloidy jsou dusíkaté sloučeniny, které mohou způsobit otravu jak u lidí, tak u domácích zvířat.
oznámení: Věděli jste, že ve většině Skimmií nesou po opylení charakteristické červené plody pouze samičí rostliny? Vzhledem k tomu, že Skimmia jsou dvoudomé, je vždy potřeba samčích a samičích rostlin, než se bobule vyvinou. Výjimkou je kultivar 'Skimmie reevesiana', který je hermafroditní, a tedy samosprašný.
druh
V zásadě jsou všechny čtyři druhy Skimmia a všechny odrůdy považovány za mírně jedovaté, a proto by měly být vysazovány pouze pro okrasné účely. Pouze listy vavřínu Skimmia, který se přirozeně vyskytuje v Himalájích a v severní Číně, se kvůli jejich vůni připravují v kari a jiných kořeněných pokrmech. Tento Skimmie také nese malé, červené bobule, ale ty jsou také jedovaté, a proto nejsou vhodné pro lidskou spotřebu.
kočky a psi
Přestože v literatuře ani v internetových zdrojích nelze nalézt odpovídající informace, majitelé koček a psů by měli být v tomto ohledu opatrní. Oba domácí mazlíčci rádi okusují pokojové i zahradní rostliny, i když – na rozdíl od všech tvrzení – nedokážou rozlišit jedovaté a nejedovaté rostliny. Pokud jsou tedy vaši mazlíčci často na zahradě, raději tam pěstujte nejedovaté a tedy zcela neškodné druhy rostlin.
spropitné: Morčata, králíci a jiní hlodavci a také želvy by neměly přijít do kontaktu s jedovatou Skimmií a ani z ní jíst. Vzhledem k jejich malé velikosti a nízké tělesné hmotnosti je zde jed mnohem silnější než u větších zvířat, zejména proto, že tato zvířata jsou obecně velmi citlivá.
známky intoxikace
Příznaky otravy, které se objevují, závisí na složkách konzumovaných částí rostlin a na množství požitého jedu. Kromě typických, ale spíše nespecifických příznaků jako je např
- nevolnost
- zvracení a/nebo průjem
- závratě a problémy s krevním oběhem
- zvýšené pocení
- únava
- Bolesti břicha až křeče
alkaloidy obsažené ve Skimmii spouštějí mimovolní záškuby svalů. Skimmianin především zvyšuje účinek tělu vlastního adrenalinu. To zase vede k následujícím příznakům:
- zvýšená srdeční frekvence (bušení srdce až bušení srdce)
- v nejhorším případě srdeční arytmie
- zvýšení hladiny cukru v krvi (nebezpečné pro diabetiky!)
- těsnost na hrudi
- potit se
- bolest hlavy
- vnitřní neklid
- bledost
Látka navíc činí organismus zvláště citlivým na míšní reflexy, které následně vedou k svalový třes jako v křeče vyjádřit.
První pomoc
Pokud máte podezření na otravu Skimmií, měli byste
- Odstraňte všechny části rostlin a ovoce, které mohou být stále v ústech
- tyto rostlinné zbytky uschovejte pro lékaře
- nechejte postiženou osobu vypít hodně čisté nesycené vody
- v případě problémů s krevním oběhem jej uveďte do stabilní polohy na boku
- kontaktujte toxikologické centrum
- V případě závažných a/nebo ohrožujících příznaků otravy okamžitě volejte lékaře na pohotovosti
- pokud je k dispozici, podávejte aktivní uhlí (patří do každé lékárničky!)
V žádném případě by dotyčný neměl pít mléko ani se nechat zvracet! V zásadě je však otrava Skimmií způsobená perorálním příjmem bez větších komplikací a není tedy příliš nebezpečná. Rostlina je považována za mírně jedovatou.
spropitné: Neexistuje jediné celostátní číslo kontroly jedů, protože je přidruženo ke konkrétním místním centrům na konkrétních klinikách a nemocnicích. Číslo platné pro vaše město či region byste proto měli mít vždy připravené, například připíchnuté na nástěnce. To je zvláště důležité, pokud máte děti.
Skimmia, Skimmia japonica
Zdroje
Roth, Lutz (mj.): Toxické rostliny Rostlinné toxiny: Jedovaté rostliny od A - Z, nouzová pomoc, výskyt, účinek, terapie, alergické a fototoxické reakce. Nikol Verlag, Hamburk. 1994. (kniha)
http://www.gifte.de/giftpflanzen/skimmia_japonica.htm
http://www.poisonplants.com/
https://de.wikipedia.org/wiki/Skimmia_japonica
https://de.wikipedia.org/wiki/Skimmien
https://www.deutsche-apotheker-zeitung.de/daz-az/2010/daz-31-2010/photodermatitis-nach-kontakt-mit-diptam
https://www.bvl.bund.de/DE/Arbeitsbereiche/01_Lebensmittel/03_Ver takto
https://www.kindergesundheit-info.de/themen/sicher-aufwachsen/notfall-infos/giftinformationszentralen-giftnotruf/
oznámení: Upozorňujeme, že tento článek v žádném případě nenahrazuje návštěvu lékaře. Neexistuje žádná záruka za správnost lékařských prohlášení.
Podrobné informace o první pomoci při otravě a důležité informace o toxikologických centrech naleznete zde.